Můj TS v zaměstnání

napište nám, jaké jsou vaše zkušenosti s projevy TS v práci, reakce kolegů, nadřízených ad.)
Jiří Štěpánek
Příspěvky: 6
Registrován: Út 09. Lis 2010 12:26:18

Můj TS v zaměstnání

Příspěvekod Jiří Štěpánek » Čt 11. Lis 2010 17:49:35

Moje zkušenosti s TS v práci jsou vesměs pozitivní. Nejprve se mi sice na praxi, když jsem chodil na učňák Mistr posmíval, a když jsem potřeboval kvůli tomu jít dřív domů, tak spustil že si to vymýšlím, a že si prý doma určitě mnu ruce jak jsem je převezl...
Problém byl však poté když jsem si sháněl opravdové zaměstnání. Hlavně v době, kdy jsem chodil do zaměstnání které byla hodně stresové. To mě pokaždé po několika hodinách vzaly záchvaty, a musel jsem to vzdát. Lidé spíš chtěli pomáhat, ale když to skončilo řekli mi taktně ať jdu o dům dál, že s tímhle danou práci nemůžu vykonávat. Takhle jsem se trápil asi šest let...
Pak jsem si po mnoha marných letech hledání našel konečně klidnou práci knihovníka v muzeu, kde projevy TS řediteli ani nikomu jinému vůbec nevadili, a nebyly ani tak časté a omezující v pracovní činnosti, jako v jiných zaměstnáních. Když mě vzali křiky a škubání poprvé, všichni se tomu hrozně smáli proč to dělám, že jsem přeci už dospělý na takovéhle srandičky. Když jsem jim ale vysvětlil o co jde, všichni mě poslouchali, a pak se ještě omlouvali že se tomu takto smáli. Nějaký čas potom občas bylo ještě slyšet jak se tomu někdo zahihňá (ovšem nikdy ve zlém, prostě jim to jen přišlo legrační), ale za další časový úsek už při tom nikdo nehnul ani brvou, a ignorovali to, a bavili se se mnou jako při normálním stavu. Když mě třikrát vzali v práci záchvaty, pokaždé se mi snažili spíš pomáhat. Zprvu z toho byli dost vykulení, a jejich první reakcí bylo jestli nemají zavolat sanitku. Jelikož jsem ale i při záchvatech schopen komunikovat, tak jsem jim to rozmluvil, že si s tím musím poradit sám, a že to za chvíli přejde. Následně pak už kolem mně dávali polštáře, abych se nemlátil o tvrdou zem, nebo když to skončilo přinesli mi sklenici vody, a takto se mi snažili pomoct. Dnes už je to dva roky co dělám tuto práci. Všichni kolegové už si na mé občasné výkřiky natolik zvykli že už se jim nikdo ani nezasměje, prostě to berou jako že je to součást mě, že to ke mě patří.

Vrátit se na “TS v práci”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 1 host