Pár rad ohledně TS + nová perspektiva 2013

zajímavé postřehy, zážitky, tipy & triky
Pavlína Radová
Příspěvky: 164
Registrován: sob 06. lis 2010 22:50:03

Re: Pár rad ohledně TS

Příspěvek od Pavlína Radová » stř 08. čer 2011 22:09:21

Martine, to zní jako v pohádce - mávnutí kouzelným proutkem. Hurá za to, že jsme do té Vizity a nestyděli se. Ať ti to vydrží!

Zinek
Příspěvky: 12
Registrován: ned 29. kvě 2011 21:22:59

Re: Pár rad ohledně TS

Příspěvek od Zinek » ned 07. črc 2013 10:04:11

Už jsou to 3 roky a jsem pořád bez TS. Myslim že bych dokázal pomoct i ostatním.

Napsal jsem jeden dopis kde jsem jednomu člověkovi vysvětloval co to je a jak jsem to překonal.

Začalo to otázkou jestli mám TS

Samozřejmě, jaj jsem řekl měl jsem ho 17 let, nikdo mi nevěřil že je to pravda. Všichni si mysleli že si něco vymýšlím a že to odejde samo. Nikdo z nich to neměl takže nechápali o co se jedná. To znamenalo problémy ve společnosti - ve škole a všude jinde. Ale pro mě to bylo jako příšera uvnitř mě (v oblasti hrudníku) která se chtěla dostat ven. Byla tak silná že každé ráno jsem ten boj s příšerou prohrál a začal tikat.

Navštívil jsem tolik doktorů, že jsem začínal ztrácet naději, protože nikdo z nich nevěděl co dělat. Z léků jsem byl jenom unavený a nic to neřešlilo. I ted alespon v mém případě si myslím že léky to nikdy nevyřeší.

Ve volném čase s TS jsem moc s lidma nemluvil, seděl jsem doma a hrál počítačové hry hned co jsem přišel ze školy až do večera. Hry všechno jenom zhoršovali. Pro mě to funguje jako spouštěč i ted.

Ale kdy mě to všechno začalo nudit chtěl jsem se začít hýbat. Můj kamarád dělal Parkour (Pozn. Pro lidi tady z ATOSu - nějaké zdroje abyste zjistli co to PK je - na youtube najděte si české video PARKOUR CESTA BOJOVNÍKŮ, serii videí Parkour Literaly a potom kanál Parkour13sang40) TAk jsem se ho zeptal jestli můžu trénovat s ním. Řekl že ano ahned mě to chytlo. Byla to pro mě jen zbavná aktivita... Prostě jsem skákal tam a sem a běhal okolo. Poté mě to chytlo natolik že mě začala zajímat i filosofie skrytá za Parkourem a začal jsem trénovat tvrdě. Najednou tiky a všechny znaky TS byly pryč. V tu dobu jsem ale ještě nevěděl proč. Později se pro mě Parkour stal víc než skákání a lezení ale jak říkají - styl života a myšlení.

Parkour je umění překonat každou překážku a hlavně STRACHU. Pro tebe to může vypadat pouze jako skákání přes věci jako pro mě když jsem začínal. Lidi co skákali se mnou mi říkali že parkour ti pomůže překonat věci i v životě, ne jen na tréninku. Řekli mi že to potrvá léta než se tak stane. Sám jsem si ale neuvědomil že u mě se to dostavilo tak brzo. Když stojím a připravuju se na skok, může bát podemnou 5 metrů. A můžu čekat na tom místě hodně dlouho ale když si prostě vyprázdním mysl, uklidním se a potom to dokážu, překonám tím svůj strach, což mě posílí. Parkour nejen posiluje tělo ale co je nejdůležitější také mysl. Takže když ted ráno vstanu jsem schopnej bitvu s mojí příšrou vyhrát a dát jí do klece.

Tuhle zimu jsem si uvědomil že to opravdu byl Parkour co mi pomohlo, protože jsem nemohl trénovat. Tlak v hrudníku se zvětšoval a začal jsem hodně slabě tikat. Opravdu slabě ale už jsem věděl že se to vrací zpátky. Ale když se zlepšilo počasí, šel jsem ihned ven i v tý zimě a trénoval jsem co to šlo. Tiky zmizely úplně.
Takhle se mi to stalo minimálně třikrát za zimu a vždycky to u ě fungovalo takže ted vím co mám dělat.

Tohle je moje perspektiva. Možná to je a možná to není co jsi chtěl slyšet ale doufám že to pro tebe bude mít nějakou hodnotu a že si z toho vezmeš co potřebuješ. Pro mě to byla trvdá výzva a v budoucnu jich bude víc. Traceuři říkají že Parkour může dělat kdokoliv a také si to myslím ale nekteří lidi to nemusí mít rádi.


Takže tohle jsem mu napsal. Můžu ještě přeložit co mi odepsal později (psali jsme si v angličtině). Už jsem zkoušel kontaktovat doktory a podělit se o moje zkušenosti, jenže nikdo mě neposlouchal, protože nejsem doktor a tím pádem o tom nemůžu vědět víc než oni.
Podle mě je to jiné studovat TS a pracovat s těmito lidmi, než to doopravdy mít, prožít a překonat. Budu to ale ještě zkoušet.

Tohle fungovalo u mě.

Jenže to mi nestačí. Je ve mě zvědavost jesli bych dokázal pomoct i někomu jinýmu a jestli to bude fungovat pro ostatní. Proto hledám člověka kdo by chtěl trénovat se mnou a který má TS. Tréninky by byly pravidelně a taky dost náročné. Nic za ně nevybírám.

Zinek
Příspěvky: 12
Registrován: ned 29. kvě 2011 21:22:59

Re: Pár rad ohledně TS

Příspěvek od Zinek » stř 10. črc 2013 21:32:53

Nejdřív sem dám video co tu konverzaci vůbec začalo. Co všechno se nedá pres youtube dělat :)

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=lgS6SHJ06Mc


Pokračování:

Ukázalo se že ten kluk měl taky TS a to on poslal otázku na kterou odpovídá Elliott ve videu.

Zatraceně kámo, dělal jsem parkour už tak od třinácti ale před dvěma lety ksem přestal kvůli škole a protože nejsou místa kde můžu doopravdy trénovat. Myslim že jsi na něco přišel co se týče léčení TS parkourem. Vysvětlím ti víc v další zprávě, ale tady je trochu informací o mě.

Tohle je zpráva kterou jsem poslal Elliottovi:

Elliotte,

Díky že jsi odpověděl na mou otázku, opravdu si toho cením!
Shlédnul jsem video "A Big Challenge to overcome" dvakrát a myslím že bych ti měl dát info o sobě.
Je mi 17 a jsem stále na střední škole, muž. Mám hodně koníčků a silný základ co se týče kamarádů jako každé jině dítě.

Cvičím pravidelně od 12 let, hraju na piano od 10 let a jezdím na snowboardu od 13 a závodně plavu od 6 let. Také hraju basketball, dělal jsem gymnastiku a další škálu různých aktivit abych mohl být štastný a excelováním v částech mého života si vykompenzoval syndrom/nemoc kterou mám.

Bylo mi asi 6 let kdy se první příznaky objevily. Zahrnovali rychle pohyby hlavy. Středně silně a silně tiky zažívám pouze ve škole když jsem okolo otatních lidí nebo za horkého počasí ale také na veřejnosti. Když jsem sám, tiky zmizí. Právě ted píšu tuto zprávu plně vědom o čem toto téma je ale nedokážu ze sebe tik dostat. Jsem kompletně v klidu když jsem sám doma nebo sám.

Nebral jsem žádně léky a současně na žádných nejsem. Také jsem navštěvoval doktory/psychiatry ale nikdo mi nepomohl.

Fakt že jsem klidný když jsem sám vylučuje tu meditační techniku co jsi ve videu popsal protože jsem klidný zatímco ale u toho nespím. Teoreticky bych tedy měl být vyléčen ale nejsem. Jakmile nejsem sám, pryč z mojí komfortní zony, začne to znovu.



A ted co si myslím o léčení TS a parkouru.

Myslím že parkour a podobně koncentraci zahrnující aktivity mohou pomoct kvůli právě této vyžadované koncentraci.
Nejen že je parkour zábava a je vyčerpávající ale když se postavíš do situace kdy tkání by tě mohlo zranit nebo dokonce i zabít, mozek vypne tu část s TS. Jako když se chystáš skočit na střechu jiné budovy kde by tik mohl způsobit krok vedle a ty byses zranil.

V mé vlastní zkušenosti když se soustředím, hlavně když hraji na piáno, úplně to zmizí. Koncentrace to zařídí.

Tohle je zase moje teorie poté co jsem slyšel že ti parkour pomohl, hlavně po tom co jsi tom procházel celých 17 let.

Díky moc že sis o tom se mnou promluvil, moc to pro mě znamená. Možná kdy jsme ted na něco přišli, můžu s cestu z tohohle vytrénovat a vyléšit to na dobro. Dám ti vědět v budoucnu jak postupuju.


Tak to jsou dvě odpovědi co jsem dostal spojené v jednu. Ještě mu ted napíšu jak postoupil, abych měl co napsat sem.

Odpovědět