Jak na ně?

zkušenosti rodičů, osvědčené metody, rady, problémy
Odpovědět
Uživatelský avatar
Andrea
Příspěvky: 137
Registrován: čtv 04. lis 2010 17:48:02
Bydliště: Severní Morava

Jak na ně?

Příspěvek od Andrea » pát 19. lis 2010 14:40:10

Dobrý den,
také máte výchovné problémy s Vaším Tureťáčkem?
Náš Filip byl do 11 let beránek. Strašně vysmáté, milé dítě.
V 11 letech ze dne na den konec. Objevily se korpolálie, vzdor, vztek. Loni poprvé (12 let) míval silné afektivní stavy. Kdybych někoho takového viděla na ulici, tak na něj volám sanitku nebo policii. Ale jednalo tak mé dítě.
Např.: Jednou v noci nemohl spát, měl hodně silné tiky. Vytáhla jsem ho z postele s tím, že mu udělám teplé mléko s medem. Začal nejdřív polohlasně nadávat a nabíral na intenzitě co do hlasitosti i projevu. Nejdřív jsem se jen dívala, snažila se jej utěšit. To mu vadilo, tak jsem mlčela. Pak vyskočil a mlátil hlavou do zdi, že si vymlátí mozek z hlavy. Pak si sedl, chytil se za vlasy a začal řvát. Jen tak. Byl rudý...najednou vstal a popadl židli, chtěl s ní asi prásknout o zem, nevím. Najednou mi vystřelila ruka a dostal facku. Lekl se, sedl si a začal usedavě plakat. Já mu řekla ať se vypláče, že se mu uleví. Vypil si mléko, popovídali jsme si a šel spát. Od té doby se čas od času stane, že začne vyvádět. Hned po něm skočím a řeknu, že jestli má trápení, že může brečet, může se vymlátit do matrace, ale nesmí demolovat byt, nebo dokonce sourozence. Zatím se to dá zvládat.
Taky má úlevy ve škole. Ale zjistili jsme, že čím více úlev má- (nemusí psát, jen doplňuje, píše test max. 1x denně, z jednoho učiva na rozdíl od zbytku třídy, má na písemky delší čas, někdy je píše na 2x) prostě čím méně toho musí, tím méně toho je ochoten dělat. Vesměs je to veliký boj, než ho k něčemu donutím. A apelovat na jeho pocit zodpovědnosti, na jeho vizi do budoucna, momentálně nemá význam. Řekne mi, že mu tatík a asistentka řekli, že se učí pro sebe, tak at se do toho nes... Já zase ječím, že se učí pro mě, protože ho nehodlám mít celý život na krku. :oops: :)
Stejné je to s domácími pracemi. Klidně mě pošle do pr... a já jelikož z něj nechci vychovat lempla na dodělání práce trvám. Jsem přístupná dohodě. Klidně třeba vysátí pokojíku, či vynesení odpadků odložím až se mu bude chtít, či až bude moct.
Někdy, abych ho donutila něco udělat, tak ho doslova vydírám. Schválně začnu vařit jeho oblíbené jídlo a on ví, že mu ho nedám dokud práci nevykoná. Nebo, nesmí k pc, nebo k TV...Většinou tohle funguje, ale někdy ztropí scénu a zhorší se mu tiky a já si pak říkám, že jsem ho měla nechat tak. Jenže on se následně chová jakoby mu patřil svět. Rozkazuje nám, vyhání nás z místnosti, zakazuje mluvit, prostě nás tyranizuje a já mám všeho dost. Bouchnu a pak zase mám výčitky svědomí...
Navíc vychováváme 3 další děti, které jsou zatím malé (9, 7 a 3 roky) a s těmi nejsou nejmenší problémy, zatím chápou, že brácha je nemocný, ale v poslední době dost často chodí a stěžují si, že jim vadí jak se brácha k nám všem chová. Bere si bez dovolení věci druhých, buď je zničí nebo ztratí...má tolik průšvihů, že už si kolikrát říkám, že i kdybych ho přizabila, tak tím stejně ničeho nedosáhnu, mám chuť rezignovat na veškeré pokusy o jeho výchovu. Pak si zase říkám, že je nemocný a potřebuje prostě více pochopení, času, lásky, ale... chybí mi od něj ta zpětná, pozitivní vazba. (Až na světlé vyjímky.) Dřív to byl můj mazlík, pořád jsme spolu něco vyráběli, někam chodili, povídali si, smáli se...
A teď... Jsme taková italská domácnost. A to je zatím mladej ještě pořád dost malej. Nevím jak budu reagovat až mě předroste a bude mít větší sílu. Použije ji proti mě? Už ted, když mu říkám něco nepopulárního zatíná ručky v pěst a je drzý a nadává mi. A nevěřím, že to jsou koprolálie.
Takže milé maminky, páni doktoři a vy, dospělí Tureťáčci. Prošli jste si něčím podobným, nebo procházíte? Jak to řešit správně? Tlačit na pilu? Být pevná, nebo to nechat vyhnít s tím, že kluk dostane rozum. Máme naději?

irena
Příspěvky: 28
Registrován: ned 07. lis 2010 17:24:19
Bydliště: Olomoucký kraj

Re: Jak na ně?

Příspěvek od irena » pát 19. lis 2010 15:54:43

Ahoj Andry!
Kdyby byly na všechno vzorce, bylo by hej.Michal se taky vzteká, ale určitě má menší problémy.My spíš řešíme, že je hodnej až moc a nechá si všechno líbit.Někdy bych radši řešila, že někomu nafackoval, než řešit to, že ho fackují jiní.
Ale myslím si, že je lepší být tvrdší, než ve všem ustupovat.Zaracha taky dáváme každou chvilku.Děcka jsou totiž někdy pěkní hajzlíci a umí hned všeho využít.Jak jednou ustoupíš, je konec.Moje sestřenice má už velkýho kluka, vždycky ho nechali,ať si dělá co chce. A teď? Už je mu 20,školu nedodělal, protože ho už nedonutí.Práci nemá, protože vstávat do práce je dřina a občas něco ukradne doma, aby měl na fet.Tak radši říkám,škoda každé rány, která padne vedle.
I když nevím, jak bych to řešila já, kdyby měl Michal tak agresivní tiky.Vzteká se to jo,ale pořád na něho platím já.Někdy
musím pořádně zařvat, aby se šel učit a nebo si uklidil pokoj, ale pak to udělá.Zkus to půl na půl.Domluvou nebo na prdel.
Musíš doufat, že bude líp, až skončí puberta.Naše p. doktorka říká, že hyperaktivní děti a nebo děti s TS mají pubertu daleko horší než zdravé děti.Ještě je u nás výhoda, že Michal má strašně moc koníčků:maluje, lepí modely, sbírá známky,chodí do lesa a největší záliba je pes.Zkus najít něco, co by ho bavilo a podporovat ho v tom.Říkalas, že pěkně kreslí, tak mu třeba kupte knížky o kreslení a nebo ho přihlašte do kreslení.Když měl Michal 15, tak jsme mu zaplatili kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou.Michalovi to trošku pomohlo.Někdy děcka zlobí jenom proto, že se nudí.
Asi jsem Ti moc nepomohla, on si to asi musí každý vyžrat sám.
Tak držím pěsti a přeji Vám, aby těch záchvatů bylo, co nejméně.Vůbec nevím, jak bych to sama zvládala.
Ahoj!

Uživatelský avatar
Andrea
Příspěvky: 137
Registrován: čtv 04. lis 2010 17:48:02
Bydliště: Severní Morava

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Andrea » pát 19. lis 2010 18:15:00

Irčo on když po něm nic nechci, tak je milionovej. Udělal talentovky, ale nakonec odmítl do výtvarky chodit. Prej je to jak ve škole. Ted hraje jednou týdně florbal a občas si skočí zaplavat.
Taky jsem mu chtěla pořídit psa, ale máme celkem malý byt na to kolik nás tu je a jak tak znám svou rodinu měla bych další dítě na krku... takže váhám.
To víš, že taky věčně ječím. Taky hraju často uraženou a nemluvím s ním. Ale jde mi prostě o to jak třeba reagovat na ty jeho "poruchy chování" kdy třeba otci nadává a pští ho a je drzej ...to je jasný, že to nejsou tiky, ale úplně standartní chování to teda taky není. A Kdyby pomohlo dát na prdel... kéž by. To nepomůže. Všichni mi říkají, že jsem měká. Ale nejsem. Kolikrát tu řádím jak černá ruka, ale vidím, že to stejně nikam nevede...většinou. A věčně má zaracha. A já si říkám, že se třeba jednou ohlídne zpět a uvidí své dětství jako nejhorší období. Děsné tiky, pořád na něj byl někdo naštvanej, pořád něco nemohl... a to taky nechci.
Trochu se po tom Zoloftu uklidnil, ale vím, že je to dočasu...stejně, s léky nebo bez, měly by existovat alespoň nějaké obecné rady pro takové děti. Jediné co zatím slaví úspěch je důslednost. Ale štve mě, že se nedokážu lépe ovládat, když na nás zkouší ty svoje manévry.
Snad to píšu srozumitelně. 8-)

Pavlína Radová
Příspěvky: 164
Registrován: sob 06. lis 2010 22:50:03

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Pavlína Radová » pát 19. lis 2010 22:59:15

Zdravím,
z mého pohledu je to jako na tom obrázku - cesta bez konce a bohužel vedle sebe ne spolu. Já jsem pro stanovení mantinelů, které jsou o dost širší, ale v těch se pohybovat. Můj Šimon má afekty a je agresivní a chová se ve 20 jako ten tvůj 13letý Filip. Každého kritizuje,uráží, řve na kamarády, žárlí na bratry, není nad něj, běda, když slyší ne. Bojím se ho, ale někdy to přežene tak, že mi je jedno, jestli mi ublíží a hájím si svoje hranice a stanovená pravidla za každou cenu. Vidím na něj, jak by mě nejradši napadl a ulevil si tím, zkušenost mu však říká NE - mohl by zase jet(psychiatrie), a tak mi rozbije, co mám ráda. Sám to pak přizná. On zájmy má, ale vnímám, že na rozdíl od zdravých lidí, vydrží daleko méně a dotahovat věci do konce je problém. Neznám šikovnějšího vrstevníka než je on, k tomu je chytrý a výtvarně nadaný - jenže - nic z toho nevyužívá jako zdravý člověk.
Jooooo, a když má Šimon neúnosný bordel v pokoji, koupím Milku, dostane jednu štáfličku a zbytek, až uklidí. Doma se tomu i smějeme, že ve 20 uklízí za čokoládu, ale je to tak.Normální to určitě není, ale co je normální? Je výborné mít psychologa, na kterého to hodíte, on je profík, tak to ustají, Vám to utřídí - já mám vždy pocit, že je vše mnohem lepší, není to taková trága, když jdu od něj domů.

Uživatelský avatar
Andrea
Příspěvky: 137
Registrován: čtv 04. lis 2010 17:48:02
Bydliště: Severní Morava

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Andrea » sob 20. lis 2010 8:50:16

Paní Radová
nevím jestli mám být ráda, že nejsem sama, nebo mám být smutná, že z toho ten náš klacek třeba nevyroste. :lol:
Jo vím. Jsem ráda, že nejsem sama. A jsem ráda, že to jde zvládat. Vy to zvládáte, tak my musíme taky.
Jsou dny, kdy to s ním je lepší a lépe se s ním vychází a já trubka najednou doufám, že to je navždy...pak si umíte představit to zklamání...
Psychologa zkoušíme nového. Teda /žku. Uvidíme. Manžel tvrdí, že ji potřebuju víc jak kluk. Jenže, když se stane, že mu naše miláčky nechám na odpoledne doma, slyším jeho řev až dolů k výtahu. Děti mají zaracha na všechno až do 18-ti let... :lol:
Ono se to hodnotí jinak, když se v tom žije a jinak, když se člověk s dětmi vidí třeba jen o víkendu, když má odpolední. Sice uznávám, že se už někdy chovám iracionálně, ale po tolika letech trápení a zkoušení všeho možného... až ted poslední rok jsem se naučila trochu "kašlat" na to jak se Filip cítí, jak mu je, zda není zrovna u tabule a nemá nervy, zda moc netiká... dřív jsem nebyla schopná téměř ničeho jak jsem se o něj bála. Možná tomu dopomohlo i to jeho hnusné chování...trochu se od něj umím odpoutat.
S tím nadáním...je to stejné jako u vašeho Šimona. On umí spoustu věcí. Má úžasnou představivost, z lega staví tak úžasné věci až se tají dech. Jen někdy...má období, kdy nemůže ani kreslit, neudrží tužku nebo v tiku všecko začmárá...taky u máločeho vydrží... ve sportu je trochu tuhej, ale chce se hýbat. Tak ho dávám do kroužků, kde ho nechávají jen tak si zahrát, zaplavat pro radost. V tomhle máme fakt štěstí...všichni ho berou s rezervou.
A je strašně majetnický na kamarády. Tak za nimi dolejzá až se mu začnou vyhýbat. Pak zase hledá nové.
Minulý rok nenáviděl ženy. Dle něj to byly jen služky. (Slyšel to ve škole od kluků, kteří tak mluvili v legraci a vzal to jako poučku, kterou se má řídit) Z toho to stavu jsem ho dostala poměrně rychle. Přestala jsme mu dávat jídlo, které jsem uvařila, neprala jeho věci. Stačil den, aby si řečičky o služkách nechal pro sebe. Přesto tam ta averze vůči ženám byla. Často v pokojíku nadával, že ženské jsou krávy, že nesnáší asistentku a mě...
Ted pro změnu odmítá otce. Píšu odmítá, protože bylo období, kdy ho nenáviděl, manžel nesměl pomalu ani dýchat. Bylo to pravdu drsné období, kdy jsem zvažovala léčebnu. Naštěstí po Zoloftu se jeho stavy trochu uklidnily...
Já prostě doufám, že jednou mu ta clona z mozku spadne a bude to zase ten milý, veselý, citlivý kluk jakého jsme znali.

Pavlína Radová
Příspěvky: 164
Registrován: sob 06. lis 2010 22:50:03

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Pavlína Radová » sob 20. lis 2010 19:43:43

Stačí Pavlíno, ju?
Myslím, že jediné, co mi drží nad vodou je víra, že jednou bude líp. Snažím se žít každé ráno jako nanovo, smazat, co vše jsem si den předtím užila. Někdy to ale nejde. to ale Šimon už taky vycítí a udělá pár dobrých skutků, ty mi dají naději, a pak zase sekera mezi oči, je zle.
Co ale musím napsat, aby byl obraz úplný je smutná skutečnost, že Šimon hulí trávu a tvrdí, jak mu to pomáhá. Už to trvá dlouho a já mám o něj obrovský strach. Ještě ani nevidím, že by mu to pomáhalo, je ráno naprosto hnusný až agresivní, já v tom vidím malé absťáky. Nic už ale nevzmůžu. Do 18 jsem s tím bojovala, marně, lékaři to zlehčovali, neřešili, teď si jen hlídám hranice. Je to svinstvo.
Nejvíc mi je líto, že TS nedovolí mým dětem využít jejich nadání. Buď jsou podráždění nebo vyřízení z tiků a v případě Vojty z rozkousávání nebo jsou utlumení léky. V obou případech jim to brání být skvělí a úspěšní. Pak lze i pochopit útěk do světa marihuany. Přesto před ní varuju!

Uživatelský avatar
Andrea
Příspěvky: 137
Registrován: čtv 04. lis 2010 17:48:02
Bydliště: Severní Morava

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Andrea » ned 21. lis 2010 8:52:31

Dobře, děkuju.
Takže Pavlíno,
u nás jsem veliká lhářka. :oops: Já F. řekla, že když bude pít nebo kouřit, tak se mu hrozně zhorší tiky. Zatím mi to věří. Když se vrátí z venku, nenápadně ho očichávám, ale smrdí max. čokoládou. :)
Taky mám kamaráda, který kdysi hodně hulil trávu a ač všude na besedách popisují trávu jako lehkou, téměř neškodnou drogu, tak mi popsal jaké na něj měla účinky po delší době. Sice nemá TS a není nijak extrémně nadaný, ale málem ani nedokončil školu. Tak s tím sekl. A já ho nechala, aby F. řádně vystrašil. (Měl už pak i vidiny apod.)
Ale dobře vím co umí kamarádi a co umí touha po zapadnutí do kolektivu, co umí přání zbavit se tiků. Asi tráva umí tiky potlačit na čas...i obyčejné cigarety, ale po čase... ach jo.
No. Musíme to nějak vydržet. Ono stejně nic jiného nezbývá. Tak pevné nervy všem.

asi
Příspěvky: 40
Registrován: sob 04. pro 2010 17:44:04

Re: Jak na ně?

Příspěvek od asi » úte 07. pro 2010 8:10:27

S paní Radovou plně souhlasím a určitě ví, o čem mluví. Nám se pevné mantinely taky osvědčily a pár let jsme chodili u nás k výborné psycholožce Jeleně Krásné a to fakt pomohlo. Jestli jsem něco dělala špatně, citlivě bez poučování na to upozornila a dokázala nás navnadit ke spolupráci...taky mě napadá, jak to tak sleduju v okolí známých, že to, že jsem rozvedená, je k něčemu dobré. Lepší je asi jeden fungující rodič, než úplná, ale nefunkční rodina. Moje výchova je stálá, jednotná, nemusím řešit to, co mé známé, že manžel povolil to, co ona zakázala a pod.... dělám mámotátu a kamarádku dětem v jednom. Neříkám, že někdy toho není až nad hlavu, ale našla jsem si únik od běžných starostí a přestala jsem se užírat. Pokud jsem v pohodě já, jsou i mé děti a náš toureťák obzvlášť. Udělala jsem si jednu školu, teď dokončuji další a ačkoliv je každé zkouškové období zároveň zkouškou naší rodiny, zvládáme to. Osvědčil se nám systém odměn a trestů ( tím v žádném případě nemyslím ty fyzické) taky motivace. Večer po celodenním shonu si uděláme na sebe čas, synovi namasíruju bolavá záda, ruce a krk, po celodenním tikání a probereme i s dcerou všechno možné, občas kecáme o nesmyslech i dlouho do noci...to se pak těžko vstává a tmelí nás to. Křik vše jen vyostřuje a děti to přebírají jako vzor. Dětičky jsou mazané, naučí se počkat si, až křik přejde, pomyslí si něco...a výsledek nula. Usmála jsem se, když jsem si představila paní Radovou s čokoládou v ruce a 20ti letým synem jak uklízí :lol: Mít doma tři chlapy, k tomu toureťáky, to smekám hluboce a doufám, že se paní Radová podělí o další podobné vychytávky :lol:

Gabka A.
Příspěvky: 2
Registrován: pát 25. úno 2011 10:08:25

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Gabka A. » pát 25. úno 2011 14:45:37

Dobrý den,

dle mého jsou hrozně důležité mantinely, které už tady byly zmíněny a také opravdová důslednost z vaší strany. Náš Kuba taky měl párkrát afektované scény, situace byla opravdu doma šílená a vyhledali jsme výbornou psychoterapeutku a nakonec vše postupně zvládli.....Dalo to velkou práci, ale myslím, že pokud zvolíte nějakou cestu a přístup, že to zvládnete. Nám se osvědčilo denní známkování - Kuba se musel známkovat každý den sám a my ho také, zapisovat to a pak hodnotit. Když měl šílený afekt, musel jít do svého pokoje a tam má koupený boxovací pytel a od paní doktorky striktně nakázáno, že nesmí nikomu nic rozbít, nikoho napadnout a tak dlouho mlátit pouze do pytle, dokud ho to nepřejde.....Vím, jak je těžké pocítit, že vás napadlo vlastní dítě.......Také měl vyvěšeny své povinnosti a pravidla, snažíme se ho hodně chválit, ale stejně tak musíte dát najevo, že nemůže ublížit fyzicky a když ano, ukažte, že vás opravdu ranil. Kuba s tím bojoval dlouho a vím, že dodnes bojujeme a vyhráno není, ale musím říct, že od té doby nic doma nerozbil a nikoho nenapadl.....Držím palce!!!
Gabka :)

Uživatelský avatar
Lda
Administrátor
Příspěvky: 87
Registrován: sob 28. srp 2010 12:02:55
Kontaktovat uživatele:

Re: Jak na ně?

Příspěvek od Lda » sob 26. úno 2011 13:20:22

Gabka A. píše: Když měl šílený afekt, musel jít do svého pokoje a tam má koupený boxovací pytel a od paní doktorky striktně nakázáno, že nesmí nikomu nic rozbít, nikoho napadnout a tak dlouho mlátit pouze do pytle, dokud ho to nepřejde


Doprcic... boxovaci pytel jsem si vzdycky pral, ale nikdo mi ho nikdy nekoupil. Chjo, skoda, ze jsme to u nas doma nevedeli driv (tak 20 let dozadu) co mi je :)

Ale myslim si, ze je to super napad. :)
Ladislav Vydra - administrátor webu
www.ladislavvydra.com

Odpovědět