Kam zmizely tiky..

[Petula]

Dobrý den chtěla jsem se podělit o příběh mé dcery. Je jí 10let. Že není "něco" v pořádku jsem tušila již po jejích pátých narozeninách. Dělala různé zvuky a to dost.. ale jen doma. Bylo mi řečeno,že to jsou zlozvyky. Ale v 9letech se přidali k vokálním projevům i tiky a to v obličeji. Hlavně koulení očí,krčení obočí,nosíku,rtu... je to tedy dost úporné často pro ni musím do školy jelikož,díky očním tikům nemůže číst psát a není jí celkově dobře.
Bere Rispen. Na vše si pomalu zvykáme. Vím že bych měla být ráda,ale je mi to divné. Teď má dcera přes měsíc období bez tiků. Je to běžné? Je mi divné,že z tak obtěžujících tiků je najednou něco co nestojí ani za řeč. Už to jednou měla ale pak se nemoc probudila v o to horší formě. Tak jistě chápete můj neklid...
A co je další věc která mě trápí je syn 6let. Také má zvukové projevy již cca od léta. Rozhodně nenapodobuje sestru je to zcela odlišné ale když třeba celé sobotní odpoledne jakoby "odkašlává" nebo dělá u jídla "ehm ehm" říká kdybych to nedělal musel bych zívat nebo co... Mudr.řekl,že pravděpodobně půjde také o TS ale na dg.má prý nárok až po roce tiků tak uvidíme.
Děkuji za přečtení a případné zkušenosti. P


Tak,už vím kam se tiky mé dcery poděly:-( Pokud si to dobře vysvětluji tělo jen hledalo něco jiného.. Z obličeje jí nezbylo nic ani jeden tik. Ale... Začala úděsně škubat palcem u pravé ruky. Škube s ním neustále do nepřirozené polohy. Trvá to již 4den a je z toho unavená. I pláče ať to zastavím,má boleti... Po večerech se snažím palec uchopit a jakoby násilím zastavit dcera se sice zklidní,ale tik je tak silný že mam co dělat.. Nevíte někdo Jak se v těchto případech postupuje.. Tak tolik o naší situaci Petra:-(

[Petra]

Dobrý den, Petro,
to, co popisujete, je naprosto běžné. Můj syn (8,5 let) má tiky od 4 let věku. Typicky se střídají období relativního klidu s obdobími, kdy jsou tiky příšerné. Také koulí očima, krčí nos, otvírá pusu dokořán tak, že mu praskají koutky a nehojí se, tahá si triko, ponožky, rozhazuje rukama...Zkusili jsme všechno možné, ale nic nepomohlo. Já si prošla různými fázemi až jsem dospěla k jakémusi smíření. Prostě jsem přijala fakt, že s tím nic moc neudělám a že nejvíc, co můžu pro svého syna udělat je to, že mu vysvětlím, oč jde, že za to nemůže a naučím jej pracovat se sebou takovým, jakým je. Zatím školu zvládá, je ve 3. třídě. Má úžasnou paní učitelku, velmi chápavou, sám se naučil odpovídat na dotaz, co to dělá, řekne, že to je taková nemoc, která ho nutí dělat ty pohyby.Spolužáci to vzali a dál se neptají. Doufám, že to tak i vydrží, jak porostou nebo, že se vše třeba zlepší v dospělosti, jak se někdy stává. Držím pěsti a přeji hodně síly.
Petra

[Iveta]

Dobrý den,
píšu diplomovou práci o TS. Nebyla byste prosím ochotná mi anonymně odpovědět na otázky týkající se výchovy dítěte s TS? Prosím ozvěte se mi na email - Bukvovai@seznam.cz
moc by mi to pomohlo, je opravdu velmi těžké najít v okolí dítě s tímto syndromem
děkuji za pomoc
Iveta